Tak jako byl biblický Jonáš pohlcen velrybou, tak je současný člověk náchylný nechat se pohltit virtuální realitou internetu, počítačových her a sociálních sítí. Děje se mu to proto, že je touto možností nechat se pohltit fascinován. Díky poznatkům hlubinné psychologie C. G. Junga víme, že se v tomto procesu pohlcování nevědomě setkává s archetypem matky, který je univerzálně přítomen v kolektivním nevědomí lidstva. Odtud také název úspěšného filmu Matrix, který o této velmi aktuální problematice pojednává. Slovo matrix je latinského původu a znamená matka, samice, základní, hlavní.
Setkání s archetypem matky aktivuje touhu vrátit se do blaženého prenatálního stavu bytí v matce, stavu neoddělenosti a božské jednoty, kde ještě já nestojí proti světu. Fascinace pohlcující silou matrixu je proto pochopitelná a čím méně je vědomá, tím více působí jako tajemné volání hlubin, které nás k sobě hypnoticky přitahují. Člověk může dlouhé hodiny sedět nehybně na židli, zírat do monitoru a přitom mít pocit, že cestuje nekonečnými dimenzemi kyberprostoru a objevuje na každém kroku nové a nové záhady a zázraky tajuplných světů. Matrix je pohlcení fascinujícím zářným nekonečnem, ve kterém je možné všechno a nic.
Odevzdanost matrixu, která již do značné míry mezi lidmi vládne, je však velmi dobře zneužitelná. Dokáže formovat atmosféru ve společnosti, stává se diktátorem veřejného mínění, strůjcem chaosu a nástrojem propagandy, kterou vytvářejí částečně média a jejich majitelé a částečně samotní uživatelé internetu, kteří jsou aktivními účastníky tohoto dění. To je další fascinující moment, kterým internet překonal televizi – možnost interakce. Díky tomu je dobře vidět, co si lidé myslí, což umožňuje lépe cílit případnou propagandu. V současné době se roztrhl pytel s blogery jako jsem třeba já. Lidé veřejně vyjadřují své názory a zdá se mi, že dokonce i pověstná mlčící většina začala formulovat a artikulovat své ideje. Přiznávám, že pro mě jako pravdoláskaře je jejich řeč poněkud chmurná a znepokojivá. Zároveň si však uvědomuji, že mé znepokojení je právě moje. Já nesu odpovědnost za své emoce a ne někdo jiný. Díky tomuto odstupu si vzápětí všímám faktu, že jsem vlastně hypnotizován.
Žijeme v době, kdy se k hlavní funkci médií, totiž funkci informovat, nenápadně přidružila hypnóza. Ona tam byla přítomna vždy, ale v kontextu závažnosti současného světového dění sílí tak, že začíná být zřetelně viditelná. Člověk ji může pozorovat sám na sobě. Informace už není čistou zprávou o tom, co se děje, nýbrž zásadním způsobem formuje naše celkové naladění, dotýká se nás v našem bytí. Zatímco před pár měsíci se atmosféra v české společnosti nesla v duchu rozčarování nad chováním prezidenta Zemana, dnes je tento problém upozaděn nástupem závažnějšího poselství, které se nese mediálním prostorem (zatím jen šeptem) jako temná věštba. Říká se, že možná bude válka. Štěbetají si o tom už i vrabci na střeše.
Hrozba války vede k tomu, že se na ni zvolna připravujeme. Navenek se u nás v ČR zatím celkem nic neděje, ale hypnotická zvěst možného válečného konfliktu už se usídlila v mnoha srdcích a tíží je jako kámen. To je to, o čem mluví generál Petr Pavel, když říká, že už ve válce jsme, jen se to zatím děje nekonvenčními prostředky. Je to válka psychologická, která už okupuje naši mysl, formuje naše vnímání reality a tím předznamenává určité možnosti budoucího vývoje. Je to součást ruské propagandy a strategie, jak získat zpět moc nad bývalými satelity Sovětského svazu. Je to součást strategie Islámského státu, jak nás existenciálně vydírat a zažehnout v nás plamen nenávisti a touhy po pomstě. Je to touha válečníků ukout si z nás své protivníky a buď nás porazit v boji, nebo nás rozvrátit morálně a psychicky, pokořit nás samotným zastrašováním. To je stav psychologické války, ve které se nacházíme.
S ohledem na výše uvedené by bylo asi nejúčinnější obrannou strategií, kdybychom všichni naráz vypnuli internet, televizi, rádio a přestali číst noviny. To se ale hromadně nikdy nestane, mimo jiné proto, že protiargumenty jsou silné: je to pštrosí politika strkání hlavy do písku, ztratíme přehled o krocích nepřítele a ten nás nepříjemně překvapí, musíme přece čelit informacím tak, jak nám jsou servírovány. Sice si myslím, že tyto argumenty jsou liché, ale chápu, že málokdo se dokáže vzepřít pohlcující síle matrixu, zvláště když jí tak ochotně podléhají všichni. Matrix nás vítá s otevřenou mateřskou náručí a přitom nám mistrně zastírá, že nás svým láskyplným objetím často okrádá o vůli k životu, tvůrčí potenciál a možnost individuálního rozvoje. Přestat žít, nebo s tím vůbec nezačít, je dnes díky internetu velmi snadné. Stačí hodiny a hodiny denně zírat do monitoru, najít si virtuální přátele a žít mezi postelí a počítačem svůj virtuální second life, který dokonale odvede pozornost od faktu, že skutečný život je v troskách, nebo vůbec nezačal.
Naproti tomu přestat hrát poker s ďáblem, hodit karty na stůl, vstát od stolu a odejít, to mi nepřipadá jako pštrosí politika. Je to gesto člověka, který si umí jasně vymezit své hranice a rozhoduje se jít nekompromisně cestou vlastního reálného života. Ztráta přehledu o tom, co dělá Putin a Islámský stát, nehrozí, jen se tím prostě jeden řadový občan, který s tím stejně nic nenadělá, přestal zabývat. Opustil stádo a jde si po svých, ať si každý myslí, co chce. Dle Komenského podobenství opustil labyrint světa a vydal se hledat ráj srdce. Dle Havlova pojednání o moci bezmocných přestal hrát hru, která je mu vnucována, a tím ji zrelativizoval, protože dal najevo, že život je možný i mimo ni, a dokonce je to možná život autentičtější a plnější. Zatímco vlčíma očima hypnotizované stádo stále větší měrou propadá panice a vytváří podhoubí pro legitimizaci zbabělých rozhodnutí populistické vlády, která nikdy nepůjde proti veřejnému mínění, jeden beran se rozhodl jít svou vlastní cestou.
Poker s ďáblem přestane hrát možná pár jedinců, někteří už to udělali, ale ostatní zůstanou polapeni v síti matrixu – závislí na tom, jaké duševní rozpoložení jim naprogramuje tentokrát. Netvrdím, že by proti tomu musel být jedinec naprosto bezmocný, ale je velmi důležité, jestli si uvědomuje, jak na něj předestírané mediální obrazy působí a zda reflektuje samotný fakt tohoto působení. Je zcela zásadní, jestli je schopen přijímat znepokojivé informace a zachovat si přitom psychickou stabilitu, nebo zda na sobě již pozoruje postupující rozklad duševní rovnováhy, nárůst neklidu, strachu, sklony k úzkostem a panice. Je to věc duševní hygieny a péče o sebe sama. Kdo toho není schopen a nechává se sledováním zpráv zcela pohltit, kdo stále více propadá pocitům bezmoci, na které sekundárně reaguje lépe snesitelnou zlostí a nenávistí, ten by měl raději vypnout internet a televizi a jít dělat něco, co ho těší. Měl by se víc věnovat sám sobě a trávit čas s lidmi, které má rád. Ideálně s pozitivně naladěnými lidmi.
Zpravidla se střežím toho, abych někomu dával rady do života, protože sám nesnáším, když někdo mluví do života mně, a vím, jak jsou tyto mentorské snahy zbytečné, ale přesto jsem si nemohl toto malé doporučení odpustit. Dějiny jsou bohužel plné dokladů o děsivých důsledcích, které s sebou hypnóza davů může přinášet. Stále ještě žijeme ve světě, kde Bůh je mrtev a na jeho místo se dere lidská zaslepenost a pýcha. Vzpomeňme na nejdémoničtějšího z hypnotizérů Adolfa Hitlera a jeho strašlivý příspěvek do historie lidstva.
Takže všeho s mírou a stát sám při sobě! Pro život v matrixu to platí dvojnásob.