Poznej svého nepřítele
Stará moudrost praví: Poznej svého nepřítele! V případě teroristů však narážíme hned na dva základní problémy. Zaprvé: teroristé se skrývají a útočí ze zálohy, takže je nelze bezpečně identifikovat. Zadruhé: jsou příslušníky kultury, která je nám cizí, a je pro nás proto těžké porozumět jejich mentalitě.
V důsledku těchto problémů je společnost rozdělena na dva tábory, které se mezi sebou přou o povaze nepřítele. Optimističtější názor říká, že islámský terorismus je dílem fanatického odklonu od pravé podstaty islámu, a tedy věcí nepatrné části muslimů. Pesimističtěji ladění lidé, kteří se zároveň považují za větší realisty, tvrdí, že zdroj zla je zakotven v samotné podstatě islámu a potenciálním teroristou je každý muslim.
Považuji za trestuhodné, že u nás nejsou dostupné zdroje, které by umožnily k poznání nepřítele přispět skutečně relevantními informacemi. Jde například o knihu The Black Banners: The Inside Story of 9/11 and the War Against al-Qaeda. Autorem je bývalý agent FBI Ali Soufan, který se podílel na všech klíčových vyšetřováních týkajících se Al Kaidy, včetně útoků z 11. září 2001.
Kořeny islámského terorismu
Od počátku 20. století dochází v mnoha islámských zemích k odporu nábožensky orientovaných muslimů vůči svým vládám, které se podle jejich názoru příliš odklonily od islámského vnímání světa a přijaly nežádoucí prvky západního myšlení, z něhož na zbožného muslima čišel povrchní materialismus konzumního života a absence jakýchkoliv duchovních hodnot. Jedním z klíčových myslitelů, jehož ideje ovlivnily vznik islámského terorismu, je Sajjid Qutb (1906-1966), egyptský spisovatel a vůdce Muslimského bratrstva. Na základě zkušenosti pobytu v USA během svých studií se stal ostrým kritikem západního způsobu života a formuloval radikální myšlenky o nutnosti vést proti Západu svatou válku. Jelikož byl popraven egyptským režimem, proti kterému vystupoval, stal se pro mnohé mučedníkem. Svá zásadní díla sepsal ve vězení, kde ve velmi špatných podmínkách strávil 10 let, pravděpodobně byl i mučen.
Tendence nastolit vládu, která se bude řídit přísně náboženskými pravidly, nakonec zvítězila v roce 1979 v Íránu, kde se moci ujal duchovní vůdce ajatolláh Chomejní. Byl velkým kritikem USA a navazoval na Qutbovy myšlenky. Téhož roku Sovětský svaz podniká invazi do Afganistánu, která je začátkem 10 leté války mezi komunisty a muslimy. Konflikt je někdy přezdíván sovětským Vietnamem a tento válečný neúspěch SSSR je považován za jeden z významných faktorů, který přispěl k následnému rozpadu sovětského impéria. Svatou válku proti komunistům přijíždějí vést mladí muslimové z celého islámského světa, mezi nimi také Usáma bin Ládin. Pochází ze Saudské Arábie, je synem významného stavitele, který realizoval velké zakázky pro saudského krále.
Díky svým kontaktům a schopnosti zajistit finanční zdroje se Usáma stává mezi svými spolubojovníky uznávanou osobností. Na konci války se Sověty má své vlastní malé vojsko. Když v roce 1990 Saddám Husajn obsadí Kuvajt a Saudská Arábie se chystá do protiútoku, Usáma bin Ládin nabízí své vojenské síly, ale je odmítnut. Místo něj je na pomoc povolána armáda Spojených států, která Husajna zatlačí zpět do Iráku a v Saudské Arábii vybuduje své vojenské základny. Usáma bin Ládin to vnímá jako neodčinitelnou zradu a přítomnost Američanů na Arabském poloostrově považuje za znesvěcení své rodné země. Rozchází se ve zlém se saudským králem a Američanům začíná chystat krutou pomstu.
Účelově vytvořená ideologie jako základ každého fanatismu
Islámské pojetí svaté války (džihád) umožňuje zabíjet nepřátele v boji. Myšlenka útoku proti civilistům je čímsi novým a Usámovi zabere mnoho času a úsilí, aby své spolubojovníky k tomuto novému pojetí džihádu přesvědčil. Nápomocen mu je palestinský duchovní Abdullah Yusuf Azzam, který v návaznosti na Qutba dokáže dát myšlence globálního džihádu potřebnou nábožensko-ideologickou oporu.
V principu nejde o nic jiného, než co známe z naší vlastní evropské historie. Nejprve je na základě principu kolektivní viny identifikován nepřítel, poté je účelově vytvořena ideologie, která ospravedlní jeho likvidaci. Hitler takto v návaznosti na myšlenky Friedricha Nietzscheho buduje ideologii, kterou připraví cestu k holokaustu, komunisté s odkazem na Marxe a ideu nastolení třídní spravedlnosti likvidují kapitalisty a jakékoliv jiné odpůrce.
USA na cestě od vyšetřování k pomstě
Teroristické útoky 11. září 2001 lze považovat za zlomový bod v novodobé historii západní civilizace. USA jsou nečekaně napadeny na svém vlastním území, bez jakéhokoli varování. Děsivé záběry padajících Dvojčat, které obletěly celý svět, odstartují vleklou a nelehkou válku s islámským terorismem. Hlavní odpovědnost za vyšetřování leží na FBI, která upozorňovala na možná nebezpečí dlouho před samotnými útoky. Těm bylo možné dokonce předejít, kdyby zpravodajská služba CIA předala požadované informace – to se však nestalo. USA nasazují proti Al Kaidě armádu a podnikají intervenci do Afganistánu. FBI mezitím postupuje ve vyšetřování, jehož cílem je dopadnout konkrétní pachatele. Dochází k zatčení několika klíčových osob, které stály za přípravou teroristických útoků. Jsou převezeni do Guantanamo Bay, kde už je však FBI odstavena na druhou kolej a nastupují vyšetřovatelé CIA, kteří však na rozdíl od agentů FBI nemají s islámskými teroristy vůbec žádnou zkušenost a přistupují k nim čistě na základě svých předsudků.
Mučením vězňů získává CIA často nerelevantní informace, vedoucí například k intervenci do Iráku. Týraní teroristé tyto informace podávají v naději, že když řeknou, co chtějí vyšetřovatelé slyšet, přestanou je mučit. Bílý dům v gesci G. W. Bushe tímto způsobem opouští cestu řádného vyšetřování a nastupuje na válečnou stezku krevní msty, pravděpodobně s postranními strategickými cíli v Iráku. Vojenské operace v Afganistánu jsou stále razantnější, USA nasazují bezpilotní letouny, které mají zničit doupata Al Kaidy. Ze strany USA v této době dochází k několika válečným zločinům, při kterých jsou zmasakrováni civilisté.
Sekundární terorismus a globalizace krevní msty
Zatímco před vstupem USA do Afganistánu čítají přívrženci Al Kaidy maximálně několik desítek tisíc osob, v průběhu americké invaze jejich počet přerůstá statisíce. Likvidace civilistů americkou armádou vyvolává novou vlnu nenávisti. Do hry znovu vstupuje mechanismus pomsty, starý jako lidstvo samo. Člověk, kterému někdo udělá do života díru takovou, že už ho nikdy nemůže žít jako dřív, se často stává nesmiřitelným mstitelem a cestou pomsty dává ukradenému životu jediný možný smysl. Dokonale rozumíme Melu Gibsonovi, když jako Wiliam Wallace ve filmu Statečné srdce mstí smrt milované snoubenky a vraždí své nepřátele. Stejně tak rozumíme Oresteovi nebo Hamletovi, kteří mstí smrt svého otce. Krevní msta se stává věcí cti a odplaty za způsobenou bolest bez ohledu na náboženské vyznání či ateismus – jde o hluboce zakořeněný lidský instinkt.
Zatímco však Wallace i Hamlet znali konkrétní lidi, proti nimž mohli nasměřovat svůj trest, člověk, kterému vyvraždil rodinu bezpilotní letoun má jen jediný identifikační údaj – šlo o americké letadlo. A do pohybu je opět uveden princip kolektivní viny. Stejně jako se islámští teroristé skrývají a útočí ze zálohy, také USA vedou svoji válku proti teroru alibisticky anonymním způsobem, který za sebou zanechává krvavou stopu civilních obětí. Důsledkem je vznik sekundárního terorismu, který je reakcí na americké válečné zločiny. Vzhledem k nemožnosti personální identifikace nepřítele dochází na obou stranách k uplatňování principu kolektivní viny a tím ke globalizaci krevní msty. Už nejde o ohraničený konflikt, ve kterém proti sobě stojí dva znepřátelené rody, Yorkové proti Lancasterům, nebo Montekové proti Kapuletům, nýbrž o globální vendetu mezi západním a muslimským světem. Pokud v tom budeme pokračovat, je zřejmé, že jsme na nejlepší cestě ke 3. světové válce.
Mezinárodní soud a role médií
O tom, jak přetnout nekonečný koloběh krevní msty se můžeme poučit z historie. Staří Řekové to řešili založením Areopágu, soudního dvora, na kterém nestranný soudce vynesl rozsudek ve sporu dvou znepřátelených stran. Tím byl položen samotný smysl evropského práva a soudnictví, jak je známe dodnes. Boj proti islámskému terorismu a fanatismu zhuštěného do současné podoby Islámského státu se musí vrátit k intenzivnímu pátrání po konkrétních zločincích a ty postavit před soud. Stejně tak je nutné odsoudit americké válečné zločince, kteří mají na svědomí smrt civilistů.
Dále je třeba, aby média a odborná veřejnost přestaly vést emocionální kampaň jak proti islámu, tak proti islamofobům, a začaly postupovat více analyticky. Vzhledem k prostředí, kde nejsou dostupné relevantní informace umožňující hlubší porozumění problému islámskému terorismu, a vzhledem k jeho děsivě nevypočitatelné povaze, je vzrůstající odpor proti islámu zcela pochopitelný. Média si musí uvědomit svoji obrovskou odpovědnost za stav veřejného mínění. Žijeme v době, kdy výpovědní hodnota fyzické reality je stále více zatlačována do pozadí silou mediálních obrazů. Člověk může mít za souseda muslima, se kterým vždy vycházel naprosto bez problémů, ale ve světle zpráv o krvelačném běsnění islámských fanatiků, jako by se tento bezproblémový soused zvolna proměňoval v dřímající tichou hrozbu takřka démonické povahy. Tento vliv médií na subjektivní vnímání každého jedince může sehrát zásadní úlohu pro další vývoj konfliktu mezi euroamerickou civilizací a islámským terorismem.
Jestliže dochází k identifikaci kolektivního nepřítele, za něhož je označen islám jako takový, je třeba si uvědomit, že se tím připravuje podhoubí, na jehož základě bude dříve nebo později možné formulovat ideologii, která by v budoucnu mohla legitimizovat násilí proti všem muslimům. Pokud se k tomu společnost rozhodne, musí počítat s tím, že ztratí nenávratně svou demokratickou tvář a zapojí se do nesmiřitelného koloběhu globalizované krevní msty, která v průběhu let může dospět až ke 3. světové válce.